Symbolem letošních demonstrací v Hong Kongu je žlutá stužka. Je to jednoduché a snadno zapamatovatelné. Nedobral jsem se k informaci, proč zrovna žlutá barva, ale dejme tomu, že někdo jí má rád nebo ho ve spojení s Hong Kongem politicky nekorektně napadla. To se může stát.
Lidi jednotný symbol stmeluje a dává jim víru v lepší příští. Viděli jsme to v Gruzii v roce 2004[1], kde mluvíme o Růžové revoluci nebo na Ukrajině téhož roku, kde se lidé scházeli kolem oranžových předmětů všeho druhu - tedy Oranžová revoluce[2]. Převrat v Kyrgyzstánu je známý pod heslem Tulipánová revoluce[3]. Existuje i Jasmínová revoluce[4], která postihla Tunisko. Hezký pokus o tzv. Zelenou revoluci viděl v roce 2009 Írán, protože však nevedl k úspěchu, jako o revoluci se o ní dále nepíše. Ostatní revoluce, které jsme v minulých několika letech zaznamenali, barevné názvy[5] nemají, protože se udály především v arabském světě, kde dojde ke srocení davů nejlépe na náboženském základě. Tyto revoluce (v Egyptě a Libyi) tedy můžeme nazvat revolucemi islámskými. Pro úplnost dodám, že letošní nepokoje[6] ve Venezuele v revoluci nepřerostly, a tak jim ani nebyl přiřazen nějaký pěkný název nebo symbol. Revoluce v Sýrii se také zadrhla, tedy také nepatří do hlavního výčtu "spontánního hnutí odporu s pěkným symbolem". Hezký název nemá ani letošní převrat na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že velký počet tamních revolucionářů nosí svastiky a pravou ruku zvednou jen do výše ramen, muselo by se tam mluvit o fašistické nebo nacistické revoluci. Politicky korektní média ovšem píší o tzv. Euromajdanu a vládních silách, které "jsou posilovány prapory dobrovolníků z téměř všech stran politického spektra"[7], což ovšem není příliš poetické.
Při letmém zkoumání se člověk neubrání pocitu, že si jsou ty revoluce ve svém průběhu velmi podobné. Co je pro ně nejvíce charakteristické? Je to jejich rychlost. Jestliže ve 20. století státy nebyly schopné reagovat na nově vzniklou Blitzkrieg, tak nyní, ve století 21., nejsou schopny reagovat na, nazval bych to, Blitzrevolution. A nejde tady o to, jestli je tato revoluce namířená proti diktatuře nebo demokracii. Protože už i pro systém, ve kterém žijeme, není jeho zařazení tak jednoznačné[8].
Tedy jak probíhá Blitzrevoluce. Pokaždé na začátku pokojně protestuje malá skupinka lidí, často studentů. Něco obsadí, něco zapálí, pak přijede policie, protestující se odmítají stáhnout, policie zakročí, hnutí má své první utlačené, oběti. Najednou se na scéně objevuje velmi dobře organizované hnutí, které je logisticky a finančně zajištěno a má velkou mediální podporu západních novinářů. Už se neprotestuje jen za "nějakou" změnu, ale za odstoupení vládce, vlády, parlamentu. Kompromisy se nepřijímají.
Tyto nové revoluce ale nepostihují všechny státy. Proč jsou tedy některé státy pod takovým západním drobnohledem a jiné, např. Kosovo (kde vládnou ti, kteří nechali vraždit lidi kvůli obchodu s orgány[9]) západní média nezajímají?
K odpovědi je potřeba o něco hlubší pohled na mezinárodní vztahy. Dnes je svět stále ještě monopolární. Dlouho už nebude, ale nyní ještě je. Tím monopólém je samozřejmě USA, které má jediný zájem - udržet si svou moc. Moc USA stojí na dvou nohách - jedna noha je armáda, druhá noha je dolar. Jedna bez druhé nemohou existovat. Armáda USA je tak mocná, že si proti ní nikdo nedovolí vystoupit. Tedy do této nohy nikdo nehryže, do druhé však ano. A zde se dostáváme k odpovědí na naši otázku, které státy postihují Blitzrevoluce. Jsou to výhradně ty, které se opovážily zpochybnit dolar jako mezinárodní platidlo a chtěly nebo už dokonce začaly své nerostné bohatství směňovat za něco jiného než za měnu USA. To je důvod mezinárodní izolace Íránu a osudovým momentem pro Libyi.
Jak do toho zapadá Ukrajina, Gruzie a Rusko? Protože se v Rusku zatím nepodařilo uskutečnit takovouto barevnou revoluci, je veden útok k jeho hranici a destabilizace příhraničních států Ruska má v budoucnu umožnit destabilizovat Rusko samotné.
Zpátky k Hong Kongu. Domnívám se, že je to výstraha a varování. Čína, která stejně jako Rusko veřejně deklaruje, že se v budoucnu v mezinárodním obchodě obejde bez dolarů[10], si na to bude muset zvyknout a vymyslet, jak na to reagovat. Ovšem i USA bude muset bojovat s "vnitřním nepřítelem". Hnutí Occupy Wall Street[11] bude mít určitě pokračování. Aby to neskončilo podle starého rčení, že čím kdo zachází, tím také schází.