„Adina zdraví Plzeň – 8.březen je dobrý", tímto heslem , kterým se hlásili Kubiš s Gabčíkem 29.12.1942 v domě Pod Záhorskem č.1, ve 2.patře, v bytě inspektora policie pana Krále, zahájil Václav Kupka vzpomínkový akt 70. výročí boje parašutistů v Praze.
Projev Václava Kupky, předsedy plzeňské ČSNS:
Dámy a pánové, sestry a bratři,
vítám Vás na vzpomínce hrdinných 7 statečných parašutistů, příslušníků československé armády, kteří prošli náročným výcvikem v Anglii.
Přesně před 70 lety položili svoje životy v boji proti obrovské nacistické přesile v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.
Vše začalo plánováním operační skupiny v Anglii, která 6.10.1941 vybrala 5. možných výsadkových míst pro Anthropoid u Plzně: Cerhovice, Kařez, Jarov u Kaznějova, Chrást, Radnice. Letadlo s výsadkáři bylo během letu několikrát napadeno dělostřelbou i nočním stíhačem, došlo k chybné navigaci a výsadek se uskutečnil v Nehvizdech u Prahy. Atentát na Heydricha byl proveden 27.5.1942, den před narozeninami prezidenta budovatele br. Dr. E. Beneše. 4.6. Heydrich umírá a Adolf Hitler pronáší tato slova: „HEYDRICH - to je prohraná bitva, jakou jsme doposud nezažili".
Br.Kupka dále připomněl, že 18. 6. 1882 (60 let před bojem v Praze) se konal v Čechách první sokolský slet.
S hlavním projevem měl vystoupit RNDr.Miroslav Hus, historik Západočeského muzea. Z důvodu dlouhodobé nemoci se nemohl zúčastnit, byl jeho proslov přečten a zde jej naleznete v příloze na konci článku.
S projevem vystoupili dále br. předseda ČSNS Jaroslav Rovný a za skauty plzeň náš nejstarší člen ČSNS br.Ing. Jaroslav Mašek.
Projev br. Jaroslava Maška:
Sestry a bratři,
také skauti a skautky se za nacistické okupace ve značném počtu zapojili do odboje. Někteří odešli do zahraničí, kde působili především britském letectvu, buď jako stihači nebo v posádkách bombardérů. Další se sdružovali v domácím odboji. Jedním z nich byl i domažlický skaut Jan Smudek, který dokázal nejen uniknout z domu při prohlídce gestapem, ale ještě i při dlouho trvajícím pronásledování.
Skauting je hra, jak zní jedna z definic. Je to hra na život, o životě a pro život. Hra převažuje u vlčat, u skautů je to výchova k samostatnosti, zručnosti, dovednostem. Všemi stupni výchovného programu, ale nejvíce ve věku roverů a rangers je to výchova k odpovědnosti. K sobě, ke společnosti, k vědomí příslušnosti k této zemi, k vlasti a k jejímu lidu, k národu.
Slova skautského slibu „Slibuji na svou čest jak dovedu nejlépe, že budu milovati vlast svou republiku Československou a sloužiti jí v každé době" jsou platná po celou dobu života všech skautů.
Nevím, zda parašutisté, jejichž smrti dnes vzpomínáme, byli skauti. Tomuto bodu skautského slibu dostáli se ctí, do posledního dechu. Proto jsou nám skautům velkým vzorem a příkladem.
I když už dávno žijeme v míru, hrdinství parašutistů s obětí vlastního života není proto méně významné. Čest jejich památce.
Na závěr poděkoval br.Kupka všem přítomným, kteří nezapomněli a poděkoval za účast zástupcům plzeňského Sokola a přátelům vojenské historie (čs.armáda v zahraničí), kteří stáli čestnou stráž. Manželka p. Krále byla aktivní členkou Sokola na Roudné a společně se 17 letou dcerou byla celá rodina popravena na podzim 42 v koncentračním táboře Mauthausen.
Příloha: Projev RNDr.Miroslava Husa, historika Západočeského muzea