Narodil se 21. září 1868 v Německém Brodě. Po maturitě na gymnáziu studoval krátce na lékařské fakultě, posléze na filosofické fakultě v Praze, kde již jako student začal žít aktivním politickým životem. V roce 1888 se stal jednatelem Akademického čtenářského spolku a patřil k předním představitelům rodícího se hnutí mládeže. V prosinci 1890 zanechal studii a vstoupil do redakce mladočeských Národních listů. Jako jejich redaktor (1890-1899) se vydal na Balkán.
Po tzv. proti státoprávním prohlášení českých sociálně demokratických poslanců na Ŕíšské radě v březnu 1897 rozvinuli mladočeší mohutnou kampaň proti "beznárodnosti" sociální demokracie. Jejím bezprostředním důsledkem byl vznik České strany národně sociální. Václav Klofáč, jako hlavní organizátor kampaně, se stal zakladatelem, faktickým a později, když v roce 1899 opustil redakci Národních listů, i oficiálním vůdcem této strany a byl jim až do roku 1938.
Po vypuknutí 1. světové války byl 4. září v Dobříkově zatčen, vězněn v Praze a ve Vídni a teprve 24. května 1917 obžalován z velezrady. V červenci byl spolu s Rašínem a Kramářem na základě amnestie propuštěn.
V červenci 1918 byl zvolen místopředsedou Národního výboru československého. Koncem října 1918 se zúčastnil jednání zástupců domácího i zahraničního odboje v Ženevě o budoucí podobě státu. Svojí stranou byl vyslán do Revolučního národního shromáždění a stal se prvním československým ministrem národní obrany(1918-1920), který se ujal úřadu. V roce 1920 se stal senátorem, kterým zůstal až do rozpuštění Senátu v roce 1938. Jedenkrát byl zvolen předsedou, jinak vykonával funkci místopředsedy Senátu.
Václav Klofáč zemřel v Praze v době německé okupace 10. července 1942 a je pohřben na Vinohradském hřbitově.
V roce 2017 na oslavě 120 let od vzniku České strany národně sociální na svého dědečka, Václava Klofáče, vzpomínala jeho vnučka Milena Kolářová. Video můžete zhlédnout zde: