Michal Ševčík ve své glose vysvětluje, proč je často užívaný pojem „tradiční rodina“ historicky, filozoficky i prakticky nesmyslný.
Pojem „tradiční rodina“ je často užíván některými konzervativci a pravicí k popisu ideálu rodinného uspořádání, jehož cílem je zdůraznit důležitost hodnot, jako jsou stabilita, kontinuita a výchova dětí. Přesto je vhodné se zamyslet nad tím, zda je tento pojem skutečně funkční a reálný a zda spíše neoslabuje konzervativní argumentaci. Jeho používání s sebou totiž nese několik rizik, a to jak z historického, tak z filozofického a praktického hlediska.
Za prvé je důležité zdůraznit, že samotný pojem „tradiční rodina“ je historicky a kulturně nesmyslný. Rodinné uspořádání, které bývá implicitně označováno jako tradiční (tedy otec, matka a jejich biologické děti), se prosadilo až relativně nedávno, zejména s nástupem modernity a průmyslové revoluce. Před tímto obdobím byly běžnější modely rodin rozšířených, které zahrnovaly více generací nebo širší okruh příbuzných, přičemž jejich konkrétní podoba se výrazně lišila podle kulturního, geografického i historického kontextu. Označení „tradiční“ tedy sugeruje ahistorický pohled, který neodpovídá skutečné dynamice rodinných struktur v dějinách.
Za druhé, používání pojmu „tradiční rodina“ může konzervativní diskurz paradoxně oslabovat, neboť vytváří zbytečné rozdělení na rodiny „tradiční“ a „netradiční“. Tento rámec otevírá prostor pro relativizaci pojmu rodiny jako takové a legitimizuje různé alternativní modely, například partnerství osob stejného pohlaví nebo jiná podivná uspořádání. Konzervativní postoj však nemusí a neměl by dělit rodiny podle přívlastků. Naopak by měl zdůrazňovat univerzální biologické, právní a sociální principy, které rodinu definují jako instituci nezbytnou pro stabilní a soudržnou společnost.
Rodina v podstatě nemá a nepotřebuje přívlastky – rodina je pouze jedna. Z biologického hlediska ji definuje skutečnost, že jediným způsobem, jak vzniká nový život, je splynutí spermie muže a vajíčka ženy, přičemž dítě může porodit pouze žena. Tento základní fakt nelze obejít žádným kulturním relativismem ani redefinicí. Konzervativní přístup by měl tuto pravdu klidně a sebevědomě zdůraznit, aniž by upadal do defenzivy nebo cítil potřebu přidávat přívlastky typu „tradiční“. Rodina je jednoduše přirozená, a navíc zcela univerzální.
Konzervatismus je postoj, který usiluje o ochranu hodnot prověřených časem, nikoli o slepé lpění na konkrétních historických formách. Namísto lpění na označení „tradiční rodina“ by proto měl konzervatismus klást důraz na samotnou podstatu rodiny – na její biologické ukotvení, její úlohu při výchově dětí a na její nezastupitelnou funkci při zajišťování stability společnosti. Rodina je rodina, a to samo o sobě postačuje jako argument.
Shrneme-li to, je načase opustit přídomek „tradiční“, který konzervativnímu pohledu spíše škodí, a zaměřit se na univerzální pravdy, na nichž rodina stojí. Jedině tak lze rodinu jako základní stavební kámen společnosti efektivně hájit a chránit v podmínkách současného světa.
Článek vyšel v casopisargument.cz