Narodila se 25.12. 1901 v Praze. Ze studia na gymnasium za Rakouska-Uherska byla v roce 1918 vyloučena za účast na protiválečných demonstracích, které byly studentstvu zakázané. Zároveň jí však byl umožněn přestup na jiné pražské gymnasium, kde maturovala 1921. V roce 1926 promuje na Právnické fakultě Univerzity Karlově. Roku 1924 se setkává se senátorkou Františkou Plamínkovou, zakladatelkou Ženské národní rady, kam také vstupuje. Stává se jí brzy oporou a později klíčovou osobností ŽNR. V roce 1927 nastupuje na ústředí sociálního úřadu pražského magistrátu pod někdejšího vedoucího Petra Zenkla, později byla nejmladší vedoucí odboru pro mládež. V roce 1929 vstupuje do ČSNS.
V roce 1939 byly vdané ženy ve státních službách ze zákona penzionovány pro uvolnění míst pro lidi odsunuté z území připojených k Německé říši a musela odejít ze zaměstnání. Přes ŽNR organizovala pomoc uprchlíkům z pohraničí ČSR. Po okupaci se zapojila do odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí, pro které zajišťovala tajné byty a získávala zpravodajské informace. Neušla však pozornosti gestapa a 2. srpna byla zatčena společně s manželem. Byla tvrdě vyslýchána a bita, avšak bez úspěchu. Dva roky byla držena na Pankráci a Karlově náměstí, po atentátu na Heydricha je převezena do Malé pevnosti v Terezíně. Zde se setkává se svým vzorem Františkou Plamínkovou, později popravenou. Soud s Horákovou se konal v Drážďanech v říjnu 1944, kde se sama hájí v němčině. Prokurátor ji navrhl trest smrti, který soud nakonec změnil na 8 roků káznice. Ten si odpykává do dubna 1945 v ženské věznici v Aichachu u Mnichova.
Po osvobození se vrátila do Prahy, kde se setkala s manželem, který přežil pochod smrti. Vstoupila do obnovené ČSNS, stala se členkou ústředního výboru strany a přijala poslanecký mandát Prozatimního národního shromáždění, které si udržela i po volbách 1946. Stala se předsedkyní Rady čs. žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů.
V období únorové vládní krize se snažila o svolání parlamentu, což se ji nepodařilo. Jako předsedkyně prosadila 25. února 1948 usnesení, aby RČŽ nevstupovala do ústředního akčního výboru, ale druhého dne byla vyloučena. Vedení převzala komunistka Anežka Hodinová-Spurná a RČŽ do akčního výboru vstoupila. Následně byla vyloučena ze všech veřejných funkcí. Po neúspěšném boji s finálním nástupem komunismu se 10. března 1948 rozhodla demonstrativně vzdát svého poslaneckého mandátu, shodou okolností v den smrti Jana Masaryka. Nastoupila opět na pražský magistrát tentokrát jako sociální referentka ústředního národního výboru. Přestože měla možnost opustit republiku, svůj odchod oddalovala a byla politicky aktivní. V květnu 1948 založila s bývalým poslancem Josefem Nestávalem neformální skupinu okolo ČSNS, která udržovala kontakty s exilovými politiky, Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou. Podporovala lidi usilující o emigraci a nadále se zasazovala proti komunistům. Pomalu tak vznikal třetí protikomunistický odboj, ač svou činností se nikdy nedostal na hranu nebo dokonce za hranu tehdejších zákonů.
Horáková se dostala do hledáčku jako vhodný kandidát pro akci StB "Střed", v rámci níž měla být 27.září 1949 zatčena. Pokus o předvedení do vazby se doma na Smíchově nepodařil, neboť tam byla jen služebná, dcera a Bohuslav Horák, kterému se podařilo v nestřežené chvíli uniknout. Varovat svou ženu se mu nepodařilo, neboť již byla zatčena o několik hodin dřív ve své kanceláři. StB si zvolilo Horákovou do role ústřední postavy v inscenovaném spiknutí v čele smyšlené ilegální skupiny, kterou StB nazvala "Direktoria". Na to bylo v listopadu 1949 zatčeno 380 bývalých funkcionářů ČSNS. Horákovou se jim však, jako předtím Gestapu, zlomit nepodařilo. Vypovídala pouze skutečnosti, o nichž neměla pochybnost, že jsou již známy vyšetřovatelům. Celý soudní proces bylo divadlo a absurdní tragédie. 8. června 1950 byl vyhlášen ortel. Jan Bouchal, Dr. Oldřich Pecl, Záviš Kalandra - a žena, kterou nacisté odsoudili za odbojovou činnost k 8 letům vězení, Dr. Milada Horáková, byli odsouzeni k trestu smrti.
O milost Milada Horáková požádat nechtěla. Požádal o ní její jednaosmdesátiletý otec a dcera Jana. Přes protesty z celého světa Klement Gottwald rozsudek podepsal. 27. června v 5 hodin 35 minut se uzavřela životní cesta Dr. Milady Horákové. Vražda byla vykonána.
Odkaz:
Dokument ČT: Proces H