Narodil se 28. května v Kožlanech na Rakovnicku jako nejmladší syn rolníka. Po maturitě na vinohradském gymnasiu studoval nejprve moderní filologii a sociologii (žák TGM) na filosofické fakultě. V roce 1905 odešel do Francie, kde studoval sociologii a politické vědy na pařížské Sorboně a práva na univerzitě v Dijonu, kromě toho absolvoval i studijní pobyt v Londýně a na berlínské univerzitě. Po návratu do Prahy 1909 byl promován doktorem filosofie na pražské univerzitě.
Po vypuknutí války se Beneš zapojil do protirakouského odboje a pomáhal organizovat odbojovou organizaci Maffie. V roce 1915 se stal spolu s T.G. Masarykem a M.R. štefánikem vůdčím představitelem čs. zahraničního odboje. V roce 1916 vznikla Československá národní rada a Beneš v ní zastával místo generálního tajemníka. Díky Benešovým diplomatický schopnostem byla tato rada v roce 1918 uznána světovými mocnostmi jako oficiální představitel nového československého státu. To současně umožnilo přístup Čs. národní rady na jednáni států Dohody. Po získání souhlasu i podpory byly postupně vytvořeny československé legie ve Francii, Rusku a Itálii. Tyto legie se významně zapojily do bojů I. světové války.
Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky získal E. Beneš místo ministra zahraničí. Benešův první úkol bylo jednání se zastupiteli Dohody o nových československých hranicích. Při nich zabezpečoval historicky neexistující jižní hranice Slovenska a jeho vymanění z Uher a současně prosazoval uznání historických hranic českého státu.
E. Beneš stál o zrodu Společnosti národů a významně se podílel na její činnosti (1920 místopředseda, 1923-1927 člen rady, 1935 předseda)
Jako československý ministr zahraničí se orientoval zpočátku na poválečnou evropskou velmoc Francii, s níž v roce 1924 Československo uzavřelo spojeneckou smlouvu, a na země Balkánu, Rumunsko a Jugoslávii, s nimiž Beneš vytvořil obranný systém, tzv. Malou dohodu.
Na doporučení T.G. Masaryka vstoupil Beneš v roce 1923 do ČSNS, kde se stal místopředsedou strany. V této funkci setrval do roku 1935 kdy se na doporučení T. G. Masaryka stal jeho nástupcem ve funkci presidenta republiky.. V září 1938 pod nátlakem francouzské a britské vlády přijal mnichovský diktát. Pátého listopadu 1938 abdikoval a 22. listopadu odešel do exilu. Po okupaci zbytku státu v březnu 1939 prohlásil Mnichov za neplatný.
Po vypuknutí II. světová války se postavil do čela druhého čs. zahraničního odboje. V červenci 1940 vytvořil v Londýně čs. exilovou vládu a převzal funkci presidenta republiky. Vytyčil program obnovy ČSR v předmnichovských hranicích, pro něž postupně získal souhlas všech velmocí protihitlerovské koalice, stejně jako požadavek na vysídlení něm. obyvatelstva z Československa. 12. prosinec 1943 uzavřel v Moskvě novou čs.- sov. smlouvu, v níž spatřoval garanci proti opakování Mnichova. Čtvrtého dubna 1945 jmenoval v Košicích první vládu Národní fronty. šestnáctého května se triumfálně vrátil do Prahy jako president republiky. V této funkci byl potvrzen parlamentem 28. října 1945 a znovu byl zvolen 19. června 1946. V únoru 1948 podlehl komunistickému nátlaku a přijal demisi demokratických ministrů. Tím nevědomky pustil komunisty k moci. V květnu se pokusil Beneš vzepřít a odmítl podepsat novou ústavu (ústava 9. května). Beneš ale byl už na pokraji sil a o měsíc později 7. června abdikoval. Uchýlil se do soukromí a záhy 3. září 1948 zemřel a byl pohřben v zahradě své vily v Sezimově ústí.