Malý český člověk. Toto označení se nám i v nedávné předvolební kampani častokrát objevovalo - a většinou jako hanlivost, potřebná k označení protivníka. Stejně tak se v podání Jiřího Paroubka objevoval i podobný pojem -„běžný občan". Nu, ač nejsem rozhodně obdivovatelem Jiřího Paroubka, v podstatě mu dávám za pravdu - a trochu jsou mi směšní ti, kteří hned vyskočili s kritikou, že nikdo není běžný člověk, že každý člověk je neopakovatelná osobnost (a ono se to snad nějak vylučuje?). Nu, připadlo to tak trochu směšné, lidskou neobyčejnost většinou zdůrazňovali buď lidé nevýrazní bez osobnostního výrazu - a nebo naopak egoističtí narcisové, zdůrazňující sami sebe a pohrdající okolím. Pojem malý český člověk je však pojmem zásadnějším. Je tak trochu smutné, že toto označení stalo se symbolem lidské malosti, omezenosti , nedostatku ducha a bezpáteřnosti a různých negativních vlastností českého národa. Přitom není to tak dávno, co tomu bylo jinak.
Malý český člověk. Toto označení bylo za doby první republiky určitým politologickým pojmem, takříkajíc ideologií. Malým českým člověkem byl nazýván občan, který sice nemůže své názory společensky prosazovat díky nějakému společenskému úřadu či osobnímu bohatství, ale který je přesto hrdým občanem, hlásící se k světlé tradici českého národa, k tradici národa Jana Husa, Jana Ámose Komenského či Karla Havlíčka Borovského, k tradici samostatného českého národa. Byla to i otázka dodržování zásadních demokratických práv a principů, otázka elementárních občanských postojů a zodpovědnosti jedince vůči celé lidské společnosti. Byla to i otázka sociální, zdůrazňující postoj, kdy si vážíme člověka nikoliv pro obsah jeho peněženky, ale pro jeho charakterové morální postoje a vlastnosti. Je příznačné, že jakýmsi ideologem pojmu „malý český člověk" byl Karel Čapek spolu s Ferdinandem Peroutkou - tedy lidé, které rozhodně nelze řadit mezi duchem malé a patřící k velikánům českého národa. Celkově k tomuto pojmu, k tomuto postoji hlásila se značná část tehdejší intelektuální elity národa - a mnozí z tzv. pátečníků. takže - být označen za malého člověka není nic špatného.
Malý český člověk. Byl to malý český člověk, kdo nesl na svých bedrech tíži hospodářské krize, byl to malý český člověk, který stavěl pohraniční opevnění - a který se hlásil k obraně státu i tehdy, kdy tehdejší politické elity propadli defetismu a historicky zklamaly. Byl to malý český člověk, který umíral v koncentračních táborech a na západní či východní frontě při boji proti nacismu a fašismu. A byl to právě malý český člověk, který tolik vadil komunistům a jejich marxismu tím, že odmítal jeho dělení společnosti na třídy , protože mu záleželo spíše na jednotě a svornosti národa.
Ona ta otázka je i dnes aktuální - třeba i díky těm volbám. Kromě řešení těch běžných, exekutivních otázek je třeba si klást i otázky dlouhodobějšího charakteru, kdy jde o politiku nikoliv coby otázku správy veřejných financí, ale o politiku coby výraz lidského soužití. Jde o to, aby i onen malý český člověk měl zájem o politiku a věci veřejné, aby mu nebyl lhostejný osud země. Jde i o to, aby se politika nestala jen jakýmsi koníčkem pro některé postarší znuděné milionáře či prostředkem pro uspokojování zájmů skupinky lobbistů. Konec konců je to i otázka národní, otázka národa - otázka, zda chceme po zase jenom klopit hlavy - a nebo zda jsme ochotni nést hrdě břímě historické zodpovědnosti. Odkaz právě takových lidí, jako byl Karel Čapek za to stojí.
1. srpen 2010
David Khol