Slyšíme to denně, jednou je to z Bruselu, podruhé ze „ Strakovky “ a k tomu přidávají bruselský zdvižený prst. Prý neposloucháme, málo vděku odvádíme. K tomu přihodí, že jsme malí, bezmocní, tací východní hlupáčkové, nejspíše komunismem nakažení. Máme být vděčni za tu slušivou, ale přeci jen poddanskou čepici. Místo sebevědomí a hrdosti, nám servírují podřízenost mocným. Slyšeli jsme to za mocnářství, za Protektorátu, slyšíme to i dnes. Jsme opravdu malí a bezmocní, jak je nám vnucováno?
Nejsme malí, ani bezbranní, stačí se jen narovnat a podívat kolem sebe. Však i ty větší národy dnes hledají samy sebe, Francie, Británie, ale i USA. Československo to byla vždy světová značka. Tak říkajíc, vše od „jehly po lokomotivu“. Průmyslová velmoc. To byly atomové i vodní elektrárny, ocelárny, cukrovary, cementárny, to byly značky, jako byla TATRA, ČKD, ŠKODA, AVIA, POLDI Kladno, Československo to byl i třetí stát v kosmu po SSSR a USA. Naše zemědělství nám zajišťovalo soběstačnost, brambory i mrkev jsme měli vlastní, hospodu i obchod v každé vesnici. To byla i řemeslná zručnost českých lidí… Měli jsme svého zubaře, děti pediatra. Pravda, scházeli nám letenky na Seychely, Kanáry, někdy i ty banány. Mladí se těšili na hamburgery i na kuřecí kousky z KFC. Byli jsme až příliš zvědaví, jak vypadá svět za našimi západními kopečky. To vše nedostatkové již máme. Dovolenou místo pod stanem u českého rybníčku, často trávíme hodiny ve frontě na letišti. „Ještě ten kufr aby s námi odletěl.“ Jistě máme se lépe, než naši otcové, dědové. Bylo tomu ostatně tak vždy. Naši otcové, dědové nám předali tuto zem, mnozí z nich obětovali vše… Měli odvahu se vzepřít, vydat se vlastní cestou. Dnes tu odvahu hledáme. Odpovědí jsou slova českého klasika Jana Nerudy „ ...národe, k nebi zdvihni své oči. Jsou i malé hvězdičky, kolem nichž se velké točí, bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů “. Jen připomenout si ta slova a vzít si příklad.
Jedním z příkladů odvahy je malý ostrovní stát Kuba. Ten ostrov leží uprostřed Karibiku, na dohled od USA, tak jako desítky dalších států v této oblasti. Většina z nich je pod dohledem USA a dalších bývalých koloniálních mocností. Některé z nich jsou jejich zámořskou součástí. Jejich osudy jsou si velmi podobné. Haiti, Dominikánská republika, Jamajka, Barbados, Portoriko, Bahamy, či Grenada. Jejich ekonomika byla podřízena zájmům těchto mocností.
Výjimkou z nich se stala Kuba, je počtem obyvatel i rozlohou stejně velká jako Česká republika, přesto změnila svět, mocní se před ní třásli. Před 66lety se pohled světa zaměřil na mapu Latinské Ameriky. Kuba se stala první zemí Latinské Ameriky, kde došlo k vítězství lidové revoluce. Ta malá Kuba se stala vzorem pro miliony obyvatel naší planety. Pro Spojené státy se zrodil velký „problém“, zjistily, že nejde o jakýsi banánový převrat, jakých bylo v Latinské Americe tehdy bezpočet. Fidel Castro, Che Geuvara, Raul Castro... se nestali figurkami v režii USA. Ta malá Kuba nakazila celou Latinskou Ameriku, proto USA přerušily diplomatické styku v roce 1961, v témže roce nesmiřitelnost USA vyvrcholila vyloděním několika tisícové tzv. kubánské exilové armády v režii USA. Invaze se změnila v drtivou porážku agresora. Cestu Kuby nezměnily ani desetiletí sankcí USA. Kuba se stala vzorem pro třetí svět a to je asi ten největší její hřích....
K naši cti patří pomoc, kterou Československo poskytlo Kubě zejména v době ohrožení, kdy bojovala o přežití. Tisíce studentů z Kuby dostalo v Československu vzdělání, naopak tisíce našich odborníků pracovalo na Kubě. I díky naší pomoci ta malá, ale statečná Kuba zvítězila nad politikou sankcí a nátlaku USA. Podobnou cestu nastoupily další státy Latinské Ameriky, Brazílie, Venezuela, Bolívie, Nicaragua, …. Navzdory USA se celá Latinská Amerika se změnila a to je hlavní přínos kubánské revoluce. I přes přítomnost tisíců vojáků USA na vojenské základně Guantanámo, jde Kuba svou cestou, stala se vzorem, že nejsme ani malí, ani bezvýznamní, to jen vrchnost nám to vnucuje.
Přemysl Votava, člen Předsednictva ČSNS