To jihočeské městečko mě v létě pohladilo přírodou, památkami, svěžím vzduchem, ale především je domovem statečných lidí. A to v dnešní době není málo. Nechtějte znát název té obce, ač by si to zasloužila, nechci té obci komplikovat život. Jedna z ulic, stále nese název Fučíkova a to je ten důvod mého tajemství.
Cestou za předky se často zastavím na Olšanských hřbitovech u pomníku Julia Fučíka, hoří svíčky, jsou tam květiny. I přes snahu novodobých kádrováků zůstal v naší paměti. 23. února jsme si připomenuli 122. výročí jeho narození. Julius Fučík byl významný prvorepublikový novinář, spisovatel, divadelní kritik, ale především je to výrazná osobnost protifašistického odboje. Byl komunistou a to je ten „škraloup“, pro který má zmizet z paměti národa. Jeho vynikající „Reportáž psaná na oprátce“, napsaná v pankrácké věznici, byla přeložena do 90 jazyků světa. Stala se naší nejvíce překládanou knihou. Je vytvořena ze 167 motáků propašovaných z pankráckého vězení. Kolik odvahy i strachu bylo třeba k její záchraně. U její záchrany pro budoucnost stál spoluvězeň „táta“ Pešek, český dozorce Hora, německý dozorce Kolínský i statečná rodina z Vysočiny, která je ukrývala. Právě poslední Fučíkovu větu z Reportáže, jsem si vypůjčil do titulku mé zpovědi.
Je téměř symbolické, že na dohled od jeho pomníku odpočívají stovky hrdinů, kteří daleko od své vlasti našli na Olšanech svůj hrob. Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Britové, Kanaďané, Poláci… Před 80 lety porazili společného nepřítele. Nejsou to jen Olšanské hřbitovy, tisíce dalších pomníků jsou po celé naší vlasti, za nimi jsou jejich plačící matky, manželky, děti… Jen těch sovětských hrdinů padlo v Československu 140 tisíc. S úctou si vážím obcí, občanů, co pečují o jejich památku, o jejich hroby. Vím, že i tato pieta v dnešní době vyžaduje statečnost. Zde platí slova nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1986 Elie Wiesla: „Kdokoliv si dovolí zakrýt paměť obětí, zabije je podruhé!“
Julius Fučík byl popraven 8. září 1943 v Berlíně. Bylo mu 40let, život měl před sebou… Po únoru 1948 se stal symbolem hrdinství. Fučík obstál před soudem dějin, bojoval na stejné barikádě, jako ti ostatní co také položili své životy za svobodu naší vlasti, národní socialisté, komunisté, sociální demokraté, sokolové a další, často bezejmenní hrdinové. Za dnešními novodobými soudci vidím jejich ušmudlanou snahu, každý jeho čin zkoumat a posuzovat podle jejich kritérií. Fučíkovo jméno a jeho odkaz má zmizet z učebnic dějepisu, z české literatury i z historie protifašistického odboje. Jeho pomníky už byly odstraněny, ulice přejmenovány. Po roce 1989 musel opustit své místo v Panteonu Národního muzea. Jeho místo zaujal nový hrdina František Josef I., rakouský císař, který rozpoutal 1.světovou válku s miliony padlých.
Naši předkové vytvářeli novodobé dějiny naší země. Českoslovenští legionáři bojovali za obnovení naší státnosti, letci umírali v bojích nad Británií, 1. československý armádní sbor v SSSR osvobozoval Kyjev a další města na Ukrajině, Polsku, Slovensku. Svět obdivoval naše výsadkáře, kteří poslali R. Heydricha do pekla. Mezi hrdiny domácího odboje má své výsostné místo i Julius Fučík. Jeho Reportáž je nadčasová, stala se výpovědí o hrdinství i zbabělosti v období německé okupace.
Přemysl Votava, člen Předsednictva ČSNS