Michal Ševčík se ohlédl za postavou české feministky a národní socialisty Františky Plamínkové (1875-1942).
Františka Plamínková, česká feministka a politička, byla jednou z předních postav boje za ženská práva v první polovině 20. století. Její práce a úsilí vedly k získání volebního práva pro české ženy v roce 1920 a k mnoha dalším zlepšením postavení žen v tehdejší společnosti. Dnes, více než sto let od doby, kdy Plamínková začala bojovat za práva žen, se mnoho lidí ptá, jaký směr feministického hnutí přijalo a zda to odpovídá jejím původním cílům.
Dnešní gender se často setkává s kritikou kvůli svému zaměření na některé aspekty, které mnozí považují za maskulinizaci žen. Namísto toho, aby podporoval ženy v jejich individuální síle a svobodě, mnohdy se zdá, že moderní gender a feministické hnutí klade důraz na adaptaci žen k tradicionálně mužským rolím a vlastnostem, jako jsou agresivita, soutěživost a dominance. Plamínková byla přesvědčena, že ženy mají svůj vlastní nezastupitelný přínos společnosti a že jejich emancipace by měla spočívat v uznání této hodnoty. Tlak na ženy, aby se chovaly “mužštěji” jako prostředek k dosažení rovnosti, může podkopávat skutečný cíl feminismu – osvobození žen od genderových stereotypů a omezení.
Jedním z důvodů, proč se tento trend objevuje, může být snaha o adaptaci feministických myšlenek do konvenčního rámu moci a úspěchu, který je v mnoha společnostech stále definován mužstvím (typicky kapitalistická společnost a specifika jejího strukturálního útlaku). Místo toho, aby se společnost snažila redefinovat samotný pojem úspěchu a síly, často se ženy tlaku poddávají a pokoušejí se „přizpůsobit“ existujícím normám.
Dalším problémem, který by Plamínková pravděpodobně silně vnímala, je fragmentace a polarizace moderního feministického hnutí. Namísto sjednocování žen napříč různými sociálními, ekonomickými a kulturními kontexty, se mnohdy stává, že hnutí zaměřené na ženská práva je rozštěpeno do různých proudů a frakcí, které si protiřečí a vedou spíše k dezorientaci než k pokroku. Aby se feministické hnutí vrátilo k pravým kořenům emancipace, může si vzít inspiraci z myšlenek národněsocialistické političky, feministky a vlastenky Františky Plamínkové. Namísto toho, aby ženy vedlo k napodobování mužských rysů, by mělo podporovat jejich vlastní jedinečnou sílu a hodnotu. To zahrnuje podporu žen ve všech aspektech jejich života, bez ohledu na to, zda se shodují s tradičními genderovými rolemi, a boji proti genderovým stereotypům a nerovnostem, které ženy stále omezují. Feminismus by měl sloužit jako platforma pro vytváření prostoru pro ženy, aby mohly být svobodné, bez ohledu na to, zda se rozhodnou být matkami a manželkami, nebo se věnovat kariéře, nebo obojímu, či ani jednomu. Podstatné je uznání volby a respektování rozhodnutí žen všech forem života. Nikoliv vysmívání se tomu, že žena, která se oddala rodině je v zajetí vlastních stereotypů a neschopnosti se vymanit z genderových šablon. Možnost svobodné volby je cílem, nikoliv výchova k nicotnosti nebo mužskosti. Pokud chceme dosáhnout skutečného pokroku směrem k rovnosti pohlaví, musíme se obrátit k myšlenkám zakladatelek feminismu, jako byla Františka Plamínková, a postavit se proti tendencím, které ženy zavírají do úzkého rámu mužství a maskulinizace, místo aby je osvobodily a podpořily ve všech jejich projevech a rozhodnutích.
Dobový progresivismus a feminismus národních socialistů (ČSNS) jsou také zásadními faktory pro emancipaci žen a růstu tolerance. Františka Plamínková uznávala socialistické hnutí a jeho úsilí o sociální reformy a rovnost mezi pohlavími. Český národní socialismus přinesl řadu politických a sociálních reforem, které měly za cíl zlepšit životy pracujících lidí, včetně žen. Jedním z hlavních pilířů byla snaha o rovnost mezi muži a ženami nejen v práci, ale i ve společnosti obecně. To zahrnovalo zákonodárství zaměřené na ochranu žen v zaměstnání, jakož i podporu mateřství a rodiny. Emancipace žen byla důležitou součástí národně socialistického hnutí, které podporovalo myšlenku, že ženy mají právo na stejnou práci a stejný plat jako muži za stejnou práci. To vedlo k zavedení opatření, jako byl tlak na rovnost mezi pohlavími v pracovních podmínkách a podpora vzdělávání pro ženy, což umožnilo větší přístup žen ke kvalifikovanějším a lépe placeným povoláním. Tento progresivní přístup ke genderové rovnosti byl pro svou dobu revoluční a inspiroval mnoho dalších zemí k podobným reformám. Františka Plamínková viděla v těchto reformách potenciál k posunu společnosti k rovnosti mezi pohlavími a aktivně se snažila využít politické prostředí v Československu k dosažení podobných cílů.
Františka Plamínková byla jednou z klíčových postav v boji za ženská práva v Československu v první polovině 20. století. Její úsilí a aktivismus vedly k prosazení několika významných reforem, které měly zásadní vliv na postavení žen ve společnosti.
- Volební právo pro ženy: Jedním z nejvýznamnějších úspěchů Františky Plamínkové bylo dosažení volebního práva pro ženy. Od konce 19. století se angažovala v kampaních za rovnost volebního práva pro ženy. Její neúnavná práce a lobby za tento cíl přispěla k tomu, že československý parlament schválil volební právo pro ženy v roce 1920. To byl důležitý krok směrem k rovnosti pohlaví a politickému zapojení žen. V roce 1919 byl zrušen jejím přičiněním celibát učitelek.
- Práva na vzdělání a profesní rozvoj: Plamínková se aktivně snažila o zlepšení přístupu žen ke vzdělání a o podporu jejich profesního rozvoje. Díky jejím snahám byly zřízeny stipendijní fondy, které umožnily ženám studovat na vysokých školách a univerzitách. Tím se otevřely nové možnosti kvalifikovaných zaměstnání pro ženy, které předtím byly výlučně mužskou doménou.
- Ochrana pracujících žen: Plamínková se také zabývala ochranou pracujících žen. Bojovala za zlepšení pracovních podmínek, jako byla omezení pracovní doby, a za právní ochranu žen před diskriminací na pracovišti. Díky jejím úsilím byly vytvořeny právní předpisy, které chránily ženy před nekalými pracovními podmínkami a zajišťovaly jim právo na rovné postavení na pracovišti.
- Mateřská dovolená: Plamínková si byla vědoma významu mateřství a potřeby žen věnovat se péči o své děti. Proto prosazovala zavedení delší mateřské dovolené, což bylo v té době revoluční opatření. Tato politika umožnila ženám zůstat doma s novorozenci a malými dětmi, aniž by přišly o své pracovní místo.
- Rodinná politika: Plamínková se také angažovala v podpoře rodiny a mateřství prostřednictvím různých opatření. Podporovala vytváření mateřských škol a poskytování finančních dotací pro rodiny s dětmi. Cílem těchto politik bylo usnadnit život matkám a poskytnout jim prostředky k péči o své rodiny.
Tyto reformy, které byly prosazovány díky úsilí Františky Plamínkové a dalších feministických aktivistek, měly významný dopad na životy žen v Československu. Posílily jejich postavení ve společnosti a otevřely jim nové příležitosti v oblasti vzdělání, zaměstnání, veřejného a rodinného života. Jejich úspěch inspiroval ženy po celém světě k boji za rovnost a spravedlnost. Františka Plamínková nebyla kosmopolitka, nýbrž vlastenka. Spolupracovala s mezinárodním ženským hnutím a byla jeho výraznou osobností. Byla zavražděna německými nácky 30. června 1942 v Praze.
Článek vyšel zde.