V Evropě se otevřelo stavidlo nespokojenosti. Statisícové demonstrace, které zaplnily ulice západoevropských měst dělají těžkou hlavu pravicovým vládám. Zejména ve Francii, Británii, ale i v Německu, Holandsku, rostou levicové, resp. protiválečné nálady. Stávky ochromují dopravu, školství, zdravotnictví… Vysoká inflace dopadá na střední a nízko příjmové skupiny obyvatel EU. Do existenčního ohrožení se dostává stále větší část občanů. Také strašení Ruskem již nezabírá, zejména ve srovnání s téměř obdobnou situací v pásmu Gazy. Do obdobné situace, jako ve Francii, Německu, se dostávají i občané České republiky. I přes patřičně učesané zprávy, každým dnem roste nespokojenost občanů s vládou Petra Fialy. Předražené miliardové zbrojní zakázky se uzavírají v době, kdy desetitisíce dětí nemá na obědy, kroužky, či lyžařské kurzy. Nájemní bydlení se stává nedostupným. Obdobně si počíná vláda v zahraniční politice, příkladem může být nedávné jednání OSN k Palestině. Česká republika se při hlasování dostala do naprosté izolace. Také nabourání tradičních bratrských vztahů se Slovenskem se stalo dalším dokladem neschopnosti této vlády. A tak jedním pevným bodem ve vystoupeních Fialy se stal Andrej Babiš, ale to až příliš málo k tomu, aby oslnil voliče. Premiér v tom svém sebezahledění nepostřehl, že Evropa kráčí zcela jiným směrem než si přeje on a jeho pravověrní. Nejhorší, co může politika potkat je trapnost a to se Fialově vládě daří plnit vrchovatě.
Pro nás ostatní platí, že se stačí jen narovnat záda a rozhlédnout kolem sebe, však i ty mocné státy dnes hledají samy sebe. Posledním příkladem je Francie, kde levicové síly včetně komunistické strany, se spojily pod Novou lidovou frontu a porazily Macrona. Nová lidová fronta na čele s Jean Melenchonem, představitelem Nepoddajné Francie, dnes slaví parlamentní vítězství. Obdobnou drtivou porážku utrpěla také konzervativní vláda v Británii. Podtrženo, sečteno, spojené levicové síly daly Evropu do pohybu. A to je dobrá zpráva i pro Česko. Francie se tak stala naším vzorem, spojme své síly!
Nedávné výsledky voleb do EP nám daly naději, že před Bruselem se nemusíme ohýbat, ani poslušně kývat. Máme svou historii i hrdost. Československo bylo vždy světovou značkou kvality. Atomové i vodní elektrárny, ocelárny, cukrovary, cementárny, značky TATRA, ČKD, ŠKODA, AVIA, POLDI Kladno… Československo, jako třetí stát ve světě, po SSSR a USA vyslalo svého kosmonauta do kosmu. Kde zůstala Francie, Británie, či Japonsko? Naše zemědělství nám zajišťovalo soběstačnost, vepřové, brambory i mrkev jsme měli vlastní, vesnice měla svůj obchod i tu hospodu. Podnikový 3+1 byl zdarma za věrnost firmě. Děti měly na obědy, na kroužky i na lyžařské kurzy. Slovo inflace bylo téměř neznámé… Tak, jako pivo za 100 kaček, nebo fronta na zubaře. Pravda, nebyly letenky na Seychely, Kanáry, scházely ty nešťastné banány. Dnes to vše nedostatkové již máme. Dovolenou místo pod stanem u českého rybníčku, můžeme trávit u moře. Pravda někdy hodiny ve frontě na letišti, se starostí: „Ještě ten kufr, aby s námi odletěl.“ Naši dědové, měli odvahu se vzepřít, vydat se vlastní cestou. Dnes tu odvahu hledáme, bojujeme s cenzurou, malostí, ale i se strachem. Nejsme malí, ani bezvýznamní, jak nám v Bruselu podsouvají. Odpovědí jsou slova českého klasika Jana Nerudy „...národe, k nebi zdvihni své oči. Jsou i malé hvězdičky, kolem nichž se ty velké točí, bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádrů“. Jen připomenout si ta slova.
Přemysl Votava, člen Předsednictva ČSNS