Od roku 1935 působil jako docent (po válce profesor) Českého vysokého učení technického v Praze. Publikoval odborné národohospodářské studie. Už před válkou se angažoval v národně socialistické straně (v letech 1938–1939 byl členem nově utvořené Strany národní jednoty, v roce 1939 se stal členem výboru Národního souručenství). Za druhé světové války byl aktivní v odboji a řadu let strávil v koncentračním táboře Buchenwald.
V poválečném období se profiloval jako ekonomický expert národních socialistů, byl členem širšího vedení strany. Ve své funkci spolupracoval v některých věcných otázkách již před rokem 1948 s komunisty, nepatřil ale k otevřeně levicovému křídlu. Během únorového převratu v roce 1948 ovšem patřil mezi nejaktivnější představitele frakce tehdejší národně socialistické strany loajální vůči Komunistické straně Československa, která v národně socialistické straně převzala moc a proměnila ji na Československou socialistickou stranu coby spojence komunistického režimu. Z 24 členů předúnorového předsednictva strany byl Šlechta jediný, kdo aktivně spolupracoval s novým režimem. Stal se místopředsedou Ústředního Akčního výboru Národní fronty.
V důsledku únorového převratu se Šlechta stal novým předsedou Československé strany socialistické. Ve funkci ho potvrdila celostátní konference ČSS v říjnu 1954. Získal i ministerský post. V druhé vládě Klementa Gottwalda byl od února 1948 ministrem techniky. Funkci si udržel až do roku 1950 i ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v níž se potom stal od roku 1950 ministrem stavebnictví (stavebního průmyslu). Tuto funkci zastával i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1956. V letech 1956–1960 (až do své smrti) pak působil v této vládě na postu ministra – předsedy Vládního výboru pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství.
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za ČSS ve volebním kraji Praha.[6] Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Praha-město) a v parlamentu zasedal do své smrti v březnu 1960.
Koncem 50. let 20. se stal objektem podezření ze strany KSČ a státních bezpečnostních složek. V důsledku politických změn po roce 1956 a revize stalinského období, jakož i zlepšení mezinárodní politické situace, totiž Šlechta začal opatrně uvažovat o samostatnější politické existenci Československé strany socialistické. Navazoval styky s podobně orientovanými satelitními nekomunistickými stranami z východní Evropy i se socialistickými politickými subjekty ze západního světa. Už v září 1955 kritizovalo vedení Národní fronty „koaliční iluze“ Emanuela Šlechty, přičemž ho za to kritizoval místopředseda ČSS Alois Neuman. Pozornost vzbuzovala i jeho manželka Anna Šlechtová, která aktivizovala nakladatelství Melantrich jako na KSČ nezávislý vydavatelský dům, ekonomicky propojený s ČSS. KSČ se proto rozhodla o protiúder a na konferenci ČSS kritizoval hovořící komunistický funkcionář KSČ Václav Kopecký příliš blahovolný vztah ČSS k předúnorové minulosti a vyjádřil nespokojenost s provozem podniku Melantrich. V lednu 1959 politbyro Ústředního výboru Komunistické strany Československa rozhodlo odebrat Československé socialistické straně její přidružené podniky. Zároveň došlo k čistkám ve vedení Melantrichu. Z listu Svobodné slovo musela odejít Anna Šlechtová. Tlak ale dále pokračoval. Zasedání ÚV KSČ z června 1959 rozhodlo o omezení politické činnosti ČSS (předání některých budov a sekretarátů). Strana musela rovněž přislíbit, že při vhodné příležitosti odejde z jejího čela Emanuel Šlechta. K tomu došlo nakonec 16. března 1960 (vystřídal ho Alois Neuman). O den později spáchal Šlechta se svou ženou sebevraždu. Manželé Šlechtovi totiž očekávali blížící se zatčení.
V r. 1948 byl prof. RTDr. Ing. Emanuel Šlechta jmenován čestným občanem Kutné Hory.
Emanuel Šlechta (1948 - 1960)
