Politická korektnost, genderová politika, homosexualismus, environmentalismus. To vše jsou věci, nad kterými lidé většinou mávají rukou a ignorují je. Nyní k nám přichází další novinka, tu však nebude možné přehlížet - juvenilní justice. To je však už silnější kalibr.
Pojmem juvenilní justice se označují právní normy, které pod pláštíkem ochrany dětí umožňují odebírat děti z fungujících rodin. Do naší legislativy juvenilní justice pronikla 1. 1. 2013 novelou zákona o sociální a právní ochraně dětí a od 1. 1. 2014 se naplno usadila novelou občanského zákoníku. Juvenilní justice se staví proti týrání dětí a prosazuje, aby každé dítě mělo právo vyrůstat v dobrých podmínkách a v milující rodině. Vznešené cíle, pravda. Ovšem zádrhel to má, a tím je to, kdo a jak bude rozhodovat, co je to týrání, dobré podmínky a milující rodina.
Juvenilní justice se plně uplatňuje např. v Anglii nebo severských zemích. Tam si už lidé prošli všemi fázemi jejího zavádění. Jednou z fází je především zákaz fyzických trestů. Jakékoliv plácnutí se dle nových zákonů posuzuje jako fyzické týrání. Dále je to zavedení profesionálních pěstounů, kteří se ujímají dětí po jejich odebrání z rodin. V další řadě se jedná o povolení adopce homosexuálními páry. Je pochopitelné, že pro takové páry je daleko atraktivnější adoptovat děti vyrůstající v rodinách namísto v ústavech. A konečně zákon, který zavazuje sociálku a postižené rodiče k "mlčenlivosti". Porušení této mlčenlivosti je trestným činem.
Jaké příběhy je tedy možné u nás v blízké době očekávat? Třeba tento. Na procházce v parku se vaše dítě začne vztekat, protože chce třeba zmrzlinu. Vy mu jí nekoupíte a plácnete ho po zadku, aby se uklidnilo. Uvidí to soused, který vás nemá příliš v lásce a udá vás na sociálce, že týráte vlastní dítě. Sociálka k vám přijde a jako předběžné opatření vám vašeho potomka odebere. Ta samá sociálka na vás napíše posudek, jenž poputuje na soud, který podle něho rozhodne. První rok vaše dítě stráví v pěstounské péči, za rok bude adoptováno, dostane novou identitu a máte po dítěti. Vy se rok budete soudit a budete zachovávat "mlčenlivost", pak to ale nevydržíte a napíšete o tom článek nebo si stoupnete s cedulí před sociálku. Tím spácháte trestný čin a půjdete si na 3 roky sednout.
Neuvěřitelný příběh? Pro hodně lidí určitě ano. Proto žádám ty, kteří tomu nevěří, aby do vyhledávače zadali heslo "juvenilní justice". Veřejná média o ní neinformují. Princip "mlčenlivosti" totiž u juvenilní justice funguje i při jejím zavádění.
Zvrhlost juvenilní justice spočívá v tom, že se stát pasoval do role majitele dětí. Nikoliv rodiče, ale stát bude rozhodovat, co je pro dítě dobré, a co nikoliv. To je fašismus jak vyšitý. Role sociálního pracovníka je unikátní v tom, že u soudu vystupuje jako účastník řízení. To znamená, že svá tvrzení nemusí dokazovat a zároveň je tím, kdo rozhoduje o odebrání dítěte, protože autorem posudků, podle kterých soud soudí, je také on. Jedním slovem hnus.
Kdo nás nutí "juvenilní justici" přijmout? Je to Evropská unie, která se chce přetvořit v superstát. Na cestě jí však stojí tradiční společenské uspořádání a hodnoty a národní státy. Proto vznikla juvenilní justice, aby rozložila rodinu - základní článek fungující společnosti a národního státu. EU není COOL.
Michal Klusáček
předseda ČSNS
youtube video