Za první republiky byl předním funkcionářem systému nemocenského pojištění. V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939. Ještě krátce předtím, v prosinci 1938, přestoupil do poslaneckého klubu nově zřízené Strany národní jednoty. Povoláním byl vedoucí úředník. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Českých Budějovicích, kde byl starostou v letech 1937–1939.
Za nacistické okupace byl vězněn v Buchenwaldu. Po roce 1945 se vrátil do politiky a od roku 1946 byl předsedou MNV v Českých Budějovicích.
Po osvobození byl v letech 1945–1946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění. V parlamentních volbách roku 1948 se stal poslancem Národního shromáždění, kde pak mandát získal i ve volbách v roce 1954. Ve volbách v roce 1960 se stal poslancem Národního shromáždění Československé socialistické republiky, přičemž křeslo si udržel i po volbách v roce 1964 až do roku 1968. V období let 1969–1976 ještě sloužil jako poslanec ve Federálním shromáždění, kde zasedal ve Sněmovně lidu. Poslancem tak byl po válce nepřetržitě po 31 let.
Během únorového převratu roku 1948 patřil v rámci národně socialistické strany k stoupencům spolupráce s komunisty, kteří stranu ovládli. Zasedal v ústředním akčním výboru Národní fronty. V roce 1955 vystoupil proti předsedovi této strany (přejmenované mezitím na Československá strana socialistická) Emanuelovi Šlechtovi kvůli jeho údajným tendencím k obnově buržoazních „koaličních iluzí“. Straně pak v letech 1960–1968 sám předsedal. Zastával četné vládní posty.
V druhé vládě Klementa Gottwalda, vládě Antonína Zápotockého, první vládě Viliama Širokého a druhé vládě Viliama Širokého byl v letech 1948–1960 ministrem pošt (později nazýváno ministerstvem spojů). Ve třetí vládě Viliama Širokého a ve vládě Jozefa Lenárta zastával v letech 1960–1968 post ministra spravedlnosti.
Alois Neuman (1960 - 1968)
