Ta jména Jaroš, Svoboda, Sochor, Tesařík, Buršík, Kudlič, Lohrer, Janko, Lomský, Ljalková, … před 81lety probudila naši hrdost nad jejich statečností. Nedivme se, že mnohý student v historií tápe. Tápou učitelé, historici, ale i politici a tak „vzor“ hrdiny hledají často u sousedů. Knihkupectví jsou plné memoárové literatury nacistických generálů a vedle ních umírají naši poslední váleční hrdinové. Je jejich zásluhou, že po dnech zrady, přišly dny odplaty, po slzách beznaděje, tekly slzy radosti i vděku. Více než jindy platí : „Historie není, pokud není připomínána.“
Važme si našich předků, že na rozdíl od jiných evropských národů, nestavěli kolaborantské legie, nezúčastnili se hitlerovského válečné tažení. Právě naopak, se zbraní v ruce bojovali proti fašismu ve Španělsku, v Africe u Tobruku, nad Británií, v SSSR, i v domácím odboji…. Byli to stateční lidé, kteří se postavili na odpor. Jejich hrdinství je dnes mazáváno z naší paměti.
Právě v těchto dnech lze si připomenout jejich statečnost. Stalo se to v době, kdy vrcholila druhá světová válka. Na východní frontě se rozhodovalo o budoucnosti Evropy i Československa. V březnu 1943 se německé tanky valily na Charkov, v cestě jim stála vesnice Sokolovo a 974 statečných z 1. Československého samostatného polního praporu, první jejich bojové vystoupení, dostali za úkol nepustit německé tanky přes řeku Mža. Střežili úsek fronty dlouhý 10km, v jeho středu vesnice Sokolovo a zde byla předsunutá 1.rota nadporučíka Otakara Jaroše, 8.března 1943 se postavili přesile německých tanků, úkol splnili, útok nepřítele zastavili. Padl velitel roty npor. Otakar Jaroš a dalších 70 našich vojáků, další byli zavražděni v charkovské nemocnici německými jednotkami. Za každým jménem je příběh velkého hrdinství... Dnes odpočívají ve společném hrobě v Sokolovu, včetně hrdiny SSSR a velitele 1.roty kapitána Otakara Jaroše.
In memoriam povýšený kapitán Otakar Jaroš je také, jako první cizinec nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání Zlaté hvězdy hrdiny SSSR. Dalších 85 hrdinů obdrželo sovětská, 165 československá vyznamenání. Českoslovenští vojáci, po boku Rudé armády se, jako první zahraniční jednotka zapojili do bojů na východní frontě. Z praporu se postupně stala brigáda, která se v listopadu 1943 podílela na osvobození Kyjeva, tankisté byli dokonce první v centru města. Tři důstojníci tankového praporu Buršík, Tesařík, Sochor, byli dekorováni Zlatou hvězdu hrdiny SSSR. Kladu otázku, je to známo českým politikům při jejich pravidelných cestách do Kyjeva ? Nebo dokonce položí květiny u památníku našich hrdinů ?
Československá brigáda se následně rozrostla na armádní sbor, který 6. října 1944 vstoupil na území republiky a přispěl k osvobození Československa. U Sokolova to bylo 974 statečných, v květnu 1945 již 60tisíc statečných. Na jejich bojové cestě zůstalo několik tisíc hrobů. ..
Chodím často stanicí metra Florenc, která dříve nesla název Sokolovská, najdeme zde mozaiku s výjevem bojového vystoupení čs. vojáků na východní frontě... Také další místa nesou jména těch našich statečných od Sokolova. Statečnost kapitána Otakara Jaroše připomíná také série 16 známek „Londýnského vydání “, našich prvních poštovních známek po osvobození. Na dvou z nich je kapitán Otakar Jaroš. Jejich statečnost připomíná i výpravná publikace „Hrdinové od Sokolova “, se jmény všech 974 statečných, včetně stostránkové fotodokumentace. Cituji autora této publikace Miroslava Brože : “ Tato publikace je jen malou vzpomínkou a poděkováním všem těm, kteří vzali do rukou zbraně a nesmířili se s fašistickou okupací naší země, za všechno co pro osvobození vlasti vykonali v řadách 1.československého polního praporu v SSSR...“
Přemysl Votava
974 statečných od Sokolova
