Dnes si připomínáme události 17. listopadu 1939. Tehdy Němci popravili 9 představitelů studentských organizací a uzavřeli české vysoké školy. Bylo to barbarství, které mělo potlačit český národ a touhu po svobodě. V té době jsme byli v područí Německa, které mělo náš osud v rukou a s likvidací našeho národa otálelo jen proto, aby nás využili jako pracovní sílu.
Touha po svobodě je spojována i s událostmi 17. listopadu 1989. V té době byl náš stát soběstačný a nezadlužený. Lidé tehdy žádali více svobody – tedy především více svobody slova. Mysleli si, že to, co jsme tehdy měli - tedy dostupné bydlení, potravinovou a energetickou soběstačnost, bezplatené zdravotnictví a školství, důchodový systém atd. – že k tomu bude přidána svoboda slova s možností cestovat do zahraničí a soukromého podnikání, a že nastane ráj.
Neznám v našich dějinách jiný okamžik, kdy se náš národ mýlil více.
Proběhlo nenásilné a domluvené předání moci. Lidé dostali svobodu slova, ale netušili, že je to jen na chvíli. Že tuto svobodu budou mít jen do té doby, dokud se bude porcovat státní majetek. Zájmem západu totiž nebyla naše prosperita, ale naše hospodářství, trhy, kam jsme vyváželi naše výrobky a naše bohatství. Chtěli nás odstavit jako svou konkurenci a vyrabovat naší zemi jako svého nového vazala. A tak se k nám dostali různí poradci a odborníci, kteří zde schováni za „svobodu slova“ radili, jak to nejlépe udělat s naším majetkem. Nejlépe samozřejmě pro ně samotné! Státní majetek se předával nadnárodnímu kapitálu, případně byla rušena celá odvětví jako nepohodlná konkurence.
Když jsme nyní dospěli do bodu, kdy s ubývajícími prostředky stát přestává mít peníze na důchody, na výstavbu infrastruktury, na zdravotnictví a máme obrovský státní dluh, začala být svoboda slova na obtíž. Současný režim totiž nepotřebuje lidi, kteří upozorňují na to, co se u nás děje, kteří říkají, že to jde dělat i jinak.
Stojíme tu dnes poníženi, oklamáni a okradeni. To co jsme před rokem 1989 měli už nemáme a to co nám měla tato změna přinést už vlastně také nemáme. Vzpomínejme tedy v tento den především 17. 11. 1939 a na to, že zlo je možné porazit. Současný režim je zlo.
Michal Klusáček, předseda ČSNS
