Před 21 lety jsme zažili politickou změnu, do které mnozí vkládali velké naděje. Co se však za 21 let změnilo? Připomeňme si některá fakta oné a dnešní doby.
Předně v roce 1989 jsme nebyli svobodní respektive vláda se nesestavovala na základě všeobecných voleb, nýbrž na základě voleb uvnitř jedné strany. Pokud jste tehdy nebyli v této straně, politického dění jste se nemohli účastnit. Změnit ideologickou orientaci státu bylo tehdy nemožné, stát plně ovládal sdělovací prostředky.
Dnes je situace jiná, máme několik stran, což dozajista budí zdání svobody. Změnit politiku státu je však stejně nemožné jako tehdy. Ano máme volby, ale jaký máme politický systém? Velké politické strany, které jsou prohnilé korupcí, jsou napojené na takové finanční prostředky, že ty malé jim nemůžou konkurovat. V politice nyní nejde o myšlenku, ale o místě u koryta. Dokládá to i čerstvě uzavřená koaliční dohoda "tzv. rivalů" ČSSD a ODS na pražském magistrátě.
Dnes politické strany také ovládají média jako tehdy. Jen prostředky jak toho docilují jsou jiné a méně průhledné. Dnes je vůbec v módě chovat se mnohem "sofistikovaněji" a nazývat věci novými jmény. "Politická korektnost" nahradila cenzuru, "speciální školy" nahradily školy zvláštní. Všude je jakoby snaha "neurazit, nepoškodit", ve skutečnosti však jde o snahu "vnášet chaos, kontrolovat".
Dříve jsme byli napojeni na východ dnes jsme napojeni na západ. Když to člověk srovná pouze fakticky, nic se nezměnilo. Ohnutý hřbet máme stejně nyní jako jsme ho měli tehdy. Podstatný rozdíl je v tom, že v roce 1989 jsme neměli ani korunu dluhu a východu jsme neplatili daně, nyní jsme zadlužení na desítky let dopředu a doplácíme na EU.
Sliby listopadu nebyli naplněny a ti co je tenkrát dávali si toho byli už tehdy vědomi. Žijeme na úkor budoucnosti a to, že jsme více investovali do oprav fasád domů než do výchovy nové generace se nám šeredně vymstí. Jakékoliv zrazené sliby způsobí pnutí, které s sebou jednou přinesou změnu.
Dnes je památný den. Ne však proto, že by se v roce 1989 učinil převrat, ale kvůli odporu studentů v roce 1939. Proto si nekažme den vzpomínkou na promarněnou šanci roku 1989, ale připomeňme si rok 1939 a to, že změna je vždy věcí mladých.
17. listopad 2010
Michal Klusáček