Dopady Green Dealu, v českém překladu „Zelená dohoda“, vyvolávají nespokojenost u zemědělců, zejména v západní Evropě. Tisíce jejich traktorů zablokovalo centra měst. Také čeští zemědělci vyjádřili svou nespokojenost, Green Deal nás dostává do stále větších problémů. Neuvážený krok Bruselu má, či bude mít své dopady, zejména do české ekonomiky, bude mít ale dopady i na peněženky českých občanů. Česká vláda se k této problematice postavila pasivně, zcela pominula česká specifika. V době zrodu této Zelené dohody své priority a pozornost věnovala zejména svým zahraničním aktivitám na Východě. A tak to dohání, jak se dá a v duchu Green Dealu nás zásobuje novými a novými nařízeními, jen aby splnila tuto „Zelenou dohodu“. Před nespokojenými zemědělci, podnikateli i nás občany se zaštiťuje Bruselem, …. jsou v tom prý nevinně. A Fialův vzkaz, že zvyšování cen se nemáme obávat, je další lží této vlády, vládě s nejnižší polistopadovou důvěrou občanů. Svou pilností a svými novými nařízeními připomíná onoho Haškova generála z jeho „Osudů dobrého vojáka Švejka…. “, který dlouho zásoboval svými ztřeštěnými rozkazy rakouskou armádu, než na generálním štábu přišli na to, že se zbláznil.
Při tomto vládním tápání se musíme často i pořádně zasmát… Příkladem jsou plastová barevná víčka od plastových lahví. Všichni je známe. Po zákazu plastových brček, jsou víčka dalším mediálním hitem. Jak jsme byli informováni, děje se tak v rámci vládní kampaně za vyšší podíl tříděného plastu. Víčka se tak stala pevnou součástí plastové lahve a společně s plastovou lahví by měla skončit v kontejneru na plast. A my občané, jako kojenci, se musíme naučit pít z lahve přes to neodnímatelné plastové víčko. Víčko nám překáží i při nalévání nápoje do skleničky, je pro také nás nebezpečím při přímém pití z lahve, snad se v tramvaji nepobryndáme... Co by člověk neudělal za lepší životní prostředí, mám vážnou obavu, že to barevné víčko nás od plastu nezachrání. Plast je totiž všude kolem nás, je v oceánech, najdeme ho i pod Mount Everestem, na Sněžce, ale i v posledních zapomenutých rájích světa. Ze studie Světového ekonomického fóra jen v oceánech skončí ročně 8 milionů tun plastu. Kolik asi milionů tun plastu je uloženo jen tak volně v přírodě, nebo na nelegálních skládkách? Plast se stal součástí dnešního konzumního života, stačí se podívat do regálů supermarketů, také zde je většina potravin v plastových obalech. Salámy, sýry, ale i jogurty, pomazánky, saláty, dětské výživy... Obchodníkům dle data spotřeby na obalu to dává jistotu, že zboží může být v nabídce i několik týdnů. Zde vláda, ani Brusel nezasahuje...
Pamatuji dobu, kdy usměvavá prodavačka zboží u pultu nakrájela, navážila, do papíru zabalila. Do papíru, či papírových sáčků se balily i další potraviny. Papír šetřil životní prostředí… Obchodníci si dnes ulehčili práci, s nižším počtem zaměstnanců zvyšují zisky, nepotřebují prodavačky za pultem, dokonce ani za pokladnou. Obchodníci přenášejí své povinnosti na zákazníky. Zákazník se sám obsluhuje, sám si zboží vybere, sám si cenu zúčtuje. Obávám se, že v budoucnu si sám brambory nakope, poté přes platební kartu je někde na poli zaplatí. Ty doby, kdy usměvavá prodavačka nám nakrájela salám, sýr eidam, tlačenku, popovídala co je nového u sousedů jsou pryč, snad ještě to platí v malých venkovských prodejnách, kde si navážené zboží „ jen tak v papíru“, odneseme domů... Časem tento konzumní „pokrok“ přijde i na venkov, pokud si tam sami tu prodejnu nezavřou a následně, ti za horami často zapomenutí sousedé, pojedou autem kilometry do města pro chleba a deset deka salámu samozřejmě v plastu… Je třeba ještě dodat, že negativní dopady na přírodu vidíme všude kolem sebe. Ve vesnicích mizí práce i orná půda, mizí z nich život. … naopak města jsou plná motorových vozidel, po komunikacích se valí desetitisíce kamionů, nad Evropou tisíce letadel hledá časovou skulinu a své místo na přistání. Ta víčka, či brčka, jsou jen epizodou na ohroženém životním prostředím. Buďme vděčni, že slunce nadále vychází na východě, po zimě přichází jaro, léto... Mělo by také stále platit, že krajinu předáme synům tak, jak jsme ji převzali od svých otců a dědů.
Přemysl Votava, člen Předsednictva ČSNS