Je výročí. 15. 3. 1939. Výročí okupace Čech a Moravy nacistickým Německem. Ve veřejném informačním prostoru o tom není, s výjimkami nezávislých webů, téměř ani zmínka. Je to tím, že současný politický establishment, masové, spíše však masovací sdělovací prostředky establishmentu a mnozí politici chtějí, aby se na tuto okupaci zapomnělo. Vždyť co není v paměti, neexistuje. Co není v historické paměti, to se nestalo. Co se nestalo, za to nikdo nenese vinu. Zapomnění má být vyviněním se okupantů a jejich ideových následovníků.
Chci připomenout „Výnos Vůdce a říšského kancléře ze dne 16. března 1939 o protektorátu Čechy a Morava publikovaný pod č. 75/1939 Sb.“, který na počátku nacistickou okupaci ideově rámuje. Je důležité si ho upamatovat. Není pouhou historickou informací o tom, kdy a jak začala okupace Čech a Moravy, o počátku okupace − to je i politicko-ideový traktát, jehož platnost uznávají obdivovatelé nacismu a protofašisté dodnes, a stále se podle něj také řídí.
Uvedený „výnos“ má preambuli a třináct článků. Podepsali ho „Vůdce a říšský kancléř: Adolf Hitler v. r.; Říšský ministr vnitra: Dr. Frick v. r.; Říšský ministr zahraničí: Ribbentrop v. r.; Říšský ministr a přednosta říšské kanceláře: Dr. Lammers v. r.“.
Zastavím se u preambule; začíná rozšířenou lží, cituji: Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země – je to ideologie životního prostoru německého národa, požadavek dávající údajné oprávnění k mocenskému nakládání s prostorem, životním územím, který je německou říší prohlášen za území německého národa, resp. místo, na který má německý národ právo. Není pravda, že k životnímu prostoru německého národa náležely česko-moravské země; bylo to tak, že v česko-moravských zemích žili občané těchto zemí německé národnosti; ti se vůči státu (ČSR), jehož byli občany, dopustili velezrady.
Nacistická ideologie, v uvedeném „výnosu“ obsažená, dále zdůrazňovala, že násilí a nerozum vytrhly česko-moravské země svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Je to opět tradiční nehistorické hodnocení vzniku samostatné Československé republiky (ČSR) v roce 1918 – Československo prý bylo státem umělým, tedy nefunkčním, neschopným samostatné existence, nesvrchovaným.
A text „výnosu“ pokračoval: Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru – jako již jednou v minulosti – vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Má se tím na mysli tzv. velká válka či světová, jak byla označována před rokem 1939, později jako 1. světová válka. Demagogické, goebbelsovské obracení pravdy v lež, bylo hlavním nástrojem tehdejší naci- a současné neonaci- či protonacistické propagandy: Ohrožení míru v minulém století v podobě 1. světové války, vyšlo z Německa, nikoli z prostoru česko-moravské země. Pachatel byl a v současnosti je vydáván za oběť.
„Výnos“ v demagogii pokračoval: Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organisovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Tím však prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Ovšem o rozumné soužití národních skupin neměli zájem sudetští Němci, ti, ve spojení s nacistickým Německem o rozbití ČSR, i se zbraní v ruce, usilovali. Skutečnému rozkladu napomohla chybná politická a vojenská orientace politické reprezentace ČSR, která byla stvrzena cynickou politikou Francie a Velké Británie, mnichovskou dohodou.
„Výnos“ manifestuje představu o nadřazenosti a výlučnosti německého národa, opět cituji: Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnouti rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly. Zdůrazňována byla nadřazenost německé rasy, zejm. nad Slovany (Herrenvolk); nadřazenost dává právo takové rase, dokonce ukládá povinnost, aby ke své spokojenosti zajistila základy rozumného středoevropského řádu.
Ve „výnosu“ se několikrát opakuje, že německá říše činí vše pro obecné blaho a obecný mír, k zajištění základů rozumného středoevropského řádu. Rozumným středoevropským řádem byl pouze německý projekt Evropy, jeho základem byl životní prostor pro Němce vymezený pokrevně, teritoriálně a etnicky (Heimat); obecným blahem a mírem pak mocenská nadřazenost naciNěmecka a vazalský vztah k tomuto velkému protektorovi.
Jak se nacistická ideologie proměnila v řádění nacistické soldatesky, víme. Soldateska byla poražena. Ideologie zůstala.
PhDr. Vladimír Pelc
Německý projekt Evropy
