Dějiny nejsou a nikdy nebyly černobílé, záleží na úhlu pohledu jednotlivých aktérů dějinných událostí. Příkladem rozporuplného hodnocení událostí, které dovedly svět až k druhé světové válce, je i tzv. „ Pakt Ribbentrop – Molotov “. Tento „Pakt o vzájemném neútočení… “, mezi Německem a Sovětským svazem uzavřený 24. 8. 1939 byl ve své době záměrně zneužíván proti SSSR a dnes vůči Rusku. Ti co hrají touto protiruskou kartou, nejsou naivními hlupáčky co neznají dějiny druhé světové války, jen využívají vše co se jim hodí do současné protiruské politiky a tzv. „ Pakt Ribbentrop – Molotov “ tou vítanou možností je. Zapomínají na Mnichov 1938, zapomínají na 15. březen 1939, jak účelově zapomínají na postoj Francie a Velké Británie vůči Československu v těchto osudových dnech. Dovolte několik připomenutí k těmto událostem....
Při hodnocení evropské politiky je zcela zřejmé, že „Pakt o neútočení…“ byl vynuceným krokem ze strany SSSR, vycházel ze situace, která na konci třicátých letech minulého století panovala v Evropě. Meziválečná Evropa byla ve znamení nástupu fašismu v Itálii, v Německu, ve Španělsku, v Maďarsku,… Evropu v té době ovládla politika usmiřování (appeasementu) k požadavkům Německa, zejména ze strany Velké Británie a Francie. Ve Španělsku byla krvavým fašistickým pučem odstraněna demokraticky zvolená vláda za pomoci Německa, Itálie a za přihlížení a nečinnosti Francie, Velké Británie, které pod záminkou neutrality, ale zejména ze strachu z demokratického vývoje ve Španělsku svou politikou umožnily vítězství fašismu ve Španělsku. Politika Británie a Francie otevřela Německu cestu k připojení Rakouska (1938). Také Itálie využila situace a vyrazila v dubnu 1939 za svou kořistí do Albánie.
Výrazným místem usmiřování západních politiků s nastupujícím fašismem se stal Mnichov v září 1938. Francie a Anglie zde ustoupily požadavkům Německa vůči Československu. Československo doplatilo na svou důvěřivost k politice Francie a Británie. Je nutno také připomenout, že na mnichovském porcování Československa se přiživilo vedle Německa i Maďarsko a Polsko. Zejména Mnichov otevřel cestu Německa na východ. Z vývoje událostí bylo tehdy zcela zjevné, že další obětí německé agrese bude Polsko a následně poté i SSSR a to vše za nečinnosti, či usmiřování Francie a Británie s Hitlerem. Právě po Mnichovu a obsazení Československa si Stalin si stále více uvědomoval, že na západní politiky se nemůže spolehnout a začal jednat…. Když v létě 1939 neúspěšně skončila jednání mezi SSSR, Velkou Británií a Francií, asi tehdy se začala rodit ona dohoda SSSR s ďáblem.
Při hodnocení tohoto „Paktu o neútočení...“ je třeba připomenout, že i samotné Polsko, mělo s hitlerovským Německem smlouvu o neútočení z ledna 1934 a ještě v lednu 1939 probíhala intenzivní jednání mezi samotným Hitlerem a ministrem zahraničí Polska o vzájemném postoji vůči SSSR. Tato jednání zákonitě musela ještě více vyhrotit už tak napjaté vztahy mezi Polskem a SSSR.
Po německé provokaci kolem vysílačky v Gliwici, Německo 1.září 1939 vtrhlo brutálně do Polska, které se rychle zhroutilo. Velká Británie a Francie jen pasivně přihlížely. Na západní frontě byl pověstný klid…. Následně 17. září začal SSSR obsazovat východní části Polska, tedy území bývalé Ukrajiny, Běloruska, které byly až do Brest-litevského míru (3.3.1918) a sovětsko - polské války (1920 - 1921), součástí tehdejšího carského Ruska.
„Pakt o neútočení…“ mezi Německem a SSSR, byl tedy jen logickým důsledkem předválečné situace v Evropě. Byl pokusem SSSR oddálit válku s Německem, SSSR nebyl na válečný konflikt připraven, což ukázala i válka s Finskem v listopadu 1939. Obdobně na válku nebyla připravena ani Velká Británie a Francie, následný vývoj války na západní frontě na jaře 1940, byl toho dokladem. Byl to nakonec Sovětský svaz, který nesl od června 1941 hlavní tíhu německé agrese v Evropě.
Jakékoliv pokusy znevážit hrdinství příslušníků Rudé armády, nebo dokonce dát rovnítko mezi agresora a oběť, je urážkou všech obětí fašismu. Dějiny nikdy nebyly černobílé, …
Přemysl Votava (ČSNS)